Životní pouť muže s dvojím – libyjským i americkým – občanstvím podle dostupných informací: V roce 1973 studoval na univerzitě v Tripolisu, o tři roky později získal magistra na Univerzitě Jižní Kalifornii a doktorát pak přišel na Státní univerzitě Severní Karolíny v roce 1984. Coby profesor pak přednášel na univerzitě v Alabamě a na Americké univerzitě v Šardžá ve Spojených arabských emirátech.
Než se letos na jaře přidal k libyjské „revoluci“, působil jako šéf Oddělení elektroinženýrství při Ropném institutu ve Spojených arabských emirátech. Jeho výzkum financovaly mimo jiné americká Národní vědecká nadace (NSF), rovněž americký Institut pro výzkum elektrické energie (EPRI), americké ministerstvo energetiky nebo například Alabamská elektrárenská společnost APCO.
Fakt, že je nový libyjský premiér občanem USA a navíc s úzkými vazbami na ropný a energetický průmysl, nabízí nový úhel pohledu na vojenskou agresi, která měla v Libyi prosadit „změnu režimu“ a nahradit ho režimem přátelštějším k Západu. A jak to přijmou prostí Libyjci, kteří do volby hlavy své vlády nemohli říct ani bú, se jistě ukáže už brzy. Namísto demokratické volby šéfa vlády totiž nikým nezvolení členové povstaleckého kabinetu jen na důkaz transparentnosti vhazovali své hlasy do transparentní, tedy průhledné krabice… V této souvislosti prostě nelze nevzpomenout, že Hamíd Karzáí, od roku 2004 loutkový prezident Afghánistánu, původně působil ve službách amerického plynárenského koncernu UNOCAL a snažil se jeho jménem ve své vlasti dojednávat výstavbu amerického plynovodu ze Střední Asie…
Zatímco Karzáímu se ani po deseti letech okupace nepodařilo prosadit svou moc nijak daleko mimo Kábul, těžké časy nejspíš čekají i energetického experta Abdar Rahmána Kíba. Mnohé z povstalecký frakcí dnes odmítají složit zbraně a přispívají k nestabilitě, která kazí dojem z nedávno vyhlášeného „konečného vítězství“. Mnohé frakce k tomu požadují svou vlastní lokální autonomii. „Nikdo se nechce zbraní vzdát a mnohé kmeny a města zbraně naopak hromadí, prý „pro případ“,“ prohlásil mluvčí výkonného výboru povstalecké vlády Mahmúd Šammám. Po dvou dnech bojů mezi povstalci u jedné tripoliských nemocnic bylo zraněno nejméně pět lidí, přičemž zemřel zatím jen jeden člověk.
Syrská vláda údajně souhlasila s návrhem Ligy arabských států na ukončení vojenských zásahů proti nepokojům s tím, že dohoda by s konečnou platností měla být oznámena dnes v Káhiře. Podrobnosti dohody sice stále nejsou známé, nicméně prý by mělo jít o stažení armády a hlavně tanků z ulic měst a propuštění všech politických vězňů, kteří se za mřížemi ocitli od letošního února.
Výměnou za to LAS vyšle do oblastí příštích protivládních demonstrací své „pozorovatele“, kteří pomohou zorganizovat dialog mezi režimem a opozicí směřující k „seriózním“ reformám. Bašár Asad už reformy v posledních měsících ohlašoval několikrát, buď ale byly nedostatečné, nebo bylo jejich provádění rozloženo na neúnosně dlouhou dobu. Sama LAS je v postoji vůči Sýrii rozpolcená – některé země navrhují Damašek rovnou vyloučit, zatímco jiné, třeba Jemen, který se potýká s vlastním prodemokratickým hnutím, navrhoval, aby se liga situací v Sýrii vůbec nezabývala.
Izrael. Vysocí státní činitelé tvrdí, že premiér Benjamin Netanjahu zvýšil své úsilí přesvědčit zbytek svého kabinetu, aby podpořil útok na Írán, píše Haarec, přičemž v tomto směru předčil i jestřába Liebermana, takto ministra zahraničí. Ministři tvrdí, že žádné rozhodnutí ještě přijato nebylo, nicméně pro útok je i ministr obrany Ehud Barak, a tak se zdá, že získávání většinového souhlasu pokračuje dobře. Někteří ministři s útokem v teorii souhlasí, nicméně mají za to, že by měl Izrael spíš přesvědčit Spojené státy, aby Írán napadly místo něj. Rozhodnutí o útoku může přijít poměrně brzy, protože podle západních analytiků by nástup zimního podnebí a mraků letecký útok na několik měsíců znesnadnil, a tak lze očekávat, že pokud Izrael zaútočí, z důvodů počasí tak učiní už během několika týdnů. Jak už jsem psala, američtí činitele se prý izraelského útoku na Írán „velmi obávají“. Spojené státy se proto prý nyní snaží vyvíjet na Írán ostrý nátlak a dostat ho defenzivy, jen aby izraelský útok odvrátily.
Izraelská armáda mezitím potvrdila, že jí dal Netanjahu – s cílem zastavit útoky podomácku vyrobených raket — zelenou k jakýmkoli útokům proti pásmu Gazy, „včetně pozemních operací“ v obklíčeném pásmu. Armádní činitelé neuvádějí, kdy nějaký útok zahájí, Jerusalem Post ale v úterý uvedl, že Izrael souhlasil s tím, že svou invazi do Gazy na žádost egyptské vojenské junty odloží o 24 hodin, aby dal Egypťanům možnost dalšího pokusu dojednat příměří s ozbrojenci v Gaze. Egyptská generalita se totiž obává, že by izraelská agrese do Gazy mohla silně destabilizovat beztak už velmi vratkou situaci v Egyptě, kde nyní převládají silně propalestinské emoce a sama junta má velké problémy udržet v zemi jakýs takýs klid.
Bahrajn. Podle nezávislé zprávy lidskoprávních organizací bylo mučení v Bahrajnu systematické. „Ospravedlnit mučení nelze a bez ohledu na nevelký počet případů je jasné, že je mučení součástí systematické politiky,“ prohlásil šéf vyšetřovací komise, Egypťan Šaríf Basiúní s tím, že prošetřil na 300 případů mučení.
Komise v srpnu oznámila, že obdržela více než 5200 stížností na mučení, a že všechny tyto případy i případy úmrtí ve vězeních prošetří. Potvrzení rozsáhlého mučení jen navazuje na zprávy o tom, že lékaři, kteří ošetřovali zraněné prodemokratické aktivity, byli ve vězeních biti, dostávali elektrické šoky nebo byli sexuálně zneužíváni.
Bahrajn má tradici mučení ovšem delší, už loni Human Right Watch vydala zprávu, podle níž tento americký spojenec a hostitel americké 5. flotily mučící praktiky navzdory mnoha slibům jen zesiluje.
Tváří v tvář realitě nyní bahrajnský režim rozpoutal mohutnou (dez)informační kampaň, v jejímž rámci si na vylepšení image najal armádu západních PR agentur, začal vydávat falešná nebo zavádějící prohlášení, která jsou připisována tu britskému ministerstvu zahraničí, jindy OSN nebo ještě jiným seriozním zdrojům, ve státní televizi vysílá „přiznání“ politických vězňů ještě před jejich soudem a zveřejňuje zprávy od neexistujících novinářů…
V čele Libye stanul občan USA, Sýrie kývla na dohodu LAS (a další střípky z regionu).
Top Conspiracy 