Nový světový řád a jeho čeští protagonisté – Rada pro mezinárodní vztahy

Rada pro mezinárodní vztahy je českou pobočkou Council on Foreign Relations, ale z jejích vlastních materiálů se zdá, že jde o poměrně volné uskupení inspirované zahraniční CFR, spíše než o aktivní pobočku úkolovanou z amerického ústředí.

V minulých dílech jsme se věnovali think-tankům a institucím, které propagují Nový světový řád, s přihlédnutím k vazbám na české politiky či představitele české veřejné scény.

Rozdělit bychom je mohli zatím do dvou kategorií – do té první by patřily zahraniční prestižní organizace, jejichž členy či hosty jejich konferencí jsou někteří Češi z okruhu bývalého presidenta Václava Havla. Takovými je Bilderberg Group či Trilaterální komise.

Druhá skupina představuje neméně prestižní organizace či elitní spolky, které mají pobočku v České republice (jakož i ostatních zemích západního civilizačního okruhu). Lidé blízcí Václavu Havlovi jsou v takovém případě členy pouze této české pobočky, která ale má vazbu na zahraniční centrum – to je případ Club of Rome a jeho české pobočky pod názvem Česká asociace Římského klubu či Council on Foreign Relations a jeho české pobočky s názvem Rada pro mezinárodní vztahy. Tou se budeme zabývat v tomto dílu.

Council on Foreign Relations (CFR)

Než se podíváme na historii a aktivity české pobočky, připomeňme si alespoň v základních bodech, co CFR je.

CFR je americká nezisková a nadstranická členská organizace, vydavatelství a think-tank v jednom, zaměřující se na americkou zahraniční politiku a mezinárodní vztahy.

Založena byla roku 1921 a od té doby sídlí na adrese 58 East 68th Street v New Yorku, pobočku má i ve Washingtonu D. C. Měsíčně vydává odborný a prestižní časopis „Foreign Affairs“.

CFR je sesterskou organizací Královského institutu pro mezinárodní vztahy (Royal Institute of International Affairs) v Londýně, nyní známé jako Chatham House.

Jak sama o sobě píše na svých webových stránkách, jejím posláním je informovat své členy, vládní úředníky, obchodníky, novináře, učitele i studenty, stejně jako náboženské vůdce a další angažované občany a pomoci jim porozumět světu a výzvám, kterým v oblasti zahraniční politiky Spojené státy a další země čelí.

Jinými slovy, jde o nástroj americké propagandy (navenek) a think-tank dodávající analýzy a odborníky americké administrativě či mediální a akademické scéně (dovnitř), veskrze je to tedy soukromá nátlaková a lobbystická organizace, které se dokonale podařilo prorůst do státní správy.

Pořádá konference pro státní úředníky, globální „lídry“ a prominentní členy zahraničně-politické komunity. Vychovává loajální členy, které poté najdeme ve státní správě, na klíčových posicích v médiích, vydavatelských domech apod.

Jedna z kritických studií odhalila, že z 502 zkoumaných státních úředníků mezi lety 1945 a 1972 byla více než polovina členy Rady. Dnes má kolem pěti tisíc členů, kteří v průběhu historie pracovali jako politici, vysocí státní úředníci, členové bezpečnostních složek, bankéři, právníci, poradci, bývalí členové CIA a přední osobnosti sdělovacích prostředků. To je možné díky tomu, že od svého počátku je CFR otevřená politikům obou hlavních stran a přijímá za své členy demokraty i republikány.

CFR je spojená hlavně od sedmdesátých let se jménem Davida Rockefellera. Je sponsorována Rockefellerovou nadací a David Rockefeller se stal v roce 1979 jejím výkonným předsedou.

Vedle dalších prestižních a elitářských organizací jako je Bilderberg Group, Trilaterální komise či Římský klub je CFR považována za další stěžejní nástroj budování světové vlády.

CFR má velký vliv na ovlivňování veřejného mínění nejen v USA, ale i celosvětově. Dokazuje to například kniha „Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu.“ od Samuela P. Huntingtona z roku 1996, která předznamenala válku proti terorismu, ve které žijeme doposud. Samuel P. Huntington byl členem CFR a pravidelně publikoval v časopise „Foreign Affairs“, kde vlastně původní esej na toto téma vyšla (1993). Henry A. Kissinger, další prominentní člen CFR, ji označil za „jednu z nejdůležitějších knih od konce studené války“ a není divu – stěží se můžeme ubránit dojmu, že byla napsaná na objednávku, nebo alespoň politicky zneužita neokonaervativci pro pozdější protiteroristické tažení. Není bez zajímavosti, že předmluvu k českému vydání napsal návštěvník Bilderbergu Michael Žantovský a že Huntington se hned v první kapitole odvolává na některé myšlenky Václava Havla.

O CFR a jejím vlivu na dějiny by se daly popsat stohy papíru, ale nás převážně zajímá česká pobočka CFR, která nese název „Rada pro mezinárodní vztahy“.

Zajímavé je sledovat i ty členy americké CFR, kteří mají nějakou vazbu na Českou republiku, politickou či ekonomickou, ať už se jedná například o bývalou ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightovou či vlastníka televisní společnosti CME, pod kterou spadá TV Nova, Ronalda S. Laudera. Oba vedle toho, že mají židovské kořeny (Albrightová česko-židovské), jsou totiž prominentními členy CFR. Pro CFR například pracoval i někdejší kandidát na presidenta Jan Švejnar.

Rada pro mezinárodní vztahy

Rada pro mezinárodní vztahy (dále jen RMV) byla založena v roce 1994. Sama sebe charakterizuje jako veřejné nevládní sdružení, které „vytváří prostředí pro společné přemýšlení o evropských a globálních souvislostech naší existence.“

Jak o sobě podobné spolky často říkají, Rada prý nezaujímá stranická stanoviska a její hosté, členové, účastníci debat či autoři publikací vystupují sami za sebe.

„Radu pro mezinárodní vztahy a její klub garantují významné osobnosti českého i mezinárodního politického, hospodářského, náboženského i kulturního života, jejichž jména jsou zárukou plurality,“ píše se ve výročních zprávách RMV.

Už slovo „pluralita“ či fráze o „evropských a globálních souvislostech naší existence“ dávají tušit, že zde máme opět co do činění s pravdoláskou, lidmi blízkými expresidentu Havlovi. A to i kdybychom nevěděli, kdo skutečně mezi zakládající členy patří. Pouze podle slov se dá vytušit duch, který se za tímto a podobnými spolky skrývá.

Cítíme to i z následujících slov: „Desítiletí isolace přispěla k přílišnému zahledění do sebe. Sdělovací prostředky nás zahlcují neuspořádanými informacemi ze zemí i z oborů, o nichž jsme dosud sotva věděli. Máme-li se orientovat ve stále složitějším světě, ve svém životě a v životě svého společenství, potřebujeme chápat souvislosti. Úspěšný rozvoj české společnosti závisí na tom, jak aktivně se dokážeme uplatňovat v Evropské unii a jak se v našem společném zájmu budeme podílet na ovlivňování rychle se globalizujících společenských procesů.“

Dozvídáme se dále, že RMV působí především prostřednictvím Klubu RMV. Jeho členem se stává každý, jehož přihláška je přijata a kdo zaplatí roční členský příspěvek.

Klub RMV se schází zpravidla dvakrát měsíčně a to v hotelu Hoffmeister (známé pravdoláskařské centrum). Setkání uvádí přední český nebo zahraniční politik, diplomat, ekonom, umělec, odborník či jiný představitel veřejného života. Otevřenost debat zaručuje prý uplatnění pravidla Chatham House, které povoluje citovat vyjádřené názory, ale zakazuje uvádět jejich autory.

RMV o sobě též tvrdí, že podporuje zájem mladých lidí o mezinárodní vztahy. Proto organizuje například simulaci zasedání OSN (pro Čechy) či setkání amerických studentů s českými politiky. Založila i Klub mladých Evropanů.

RMV také vydává publikace o mezinárodních vztazích či sešity o českém působení na mezinárodní scéně. Vydala například zprávu Komise pro globální řízení „Naše globální sousedství“, „Velké nedorozumění?“, „Česká republika a Evropská unie“, „Česko-německé vztahy po pádu železné opony“, či sborník „Vztahy České republiky se Srbskem a Černou Horou“ (prosinec 2004).

Vůbec tématika Balkánu patří mezi často projednávané otázky, což je zřejmě dáno orientací zakladatele RMV Jiřího Dienstbiera. Z výroční zprávy se také dozvíme, že RMV založila s podporou grantu ministerstva zahraničí a ve spolupráci s Vysokou školou mezinárodních a veřejných vztahů Informační středisko o spolupráci České republiky se Srbskem a Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou. Delegace RMV rovněž navštívila Bělehrad, aby pozvala zdejší představitele občanské společnosti v Černé Hoře a Bosně a Hercegovině k semináři do Prahy.

Nejčastěji ale RMV pořádá odborné semináře a přednášky na témata, která patří do povinné výbavy všech proamerických think-tanků: týkají se „aspektů globalizace“, „perspektiv evropské integrace“, „euroatlantických-vztahů“ a „bezpečnostních otázek“ včetně vztahů s Ruskem a jihovýchodní Evropou.

Čeští členové ECFR (European Council on Foreign Relations)

Jako v případě Římského klubu, má i CFR své pobočky téměř ve všech evropských zemích. Proto také existuje European Council on Foreign Relations (ECFR), která tyto evropské pobočky sdružuje.

Výbor ECFR vede deset lidí, mezi kterými najdeme například finského expresidenta Martti Ahtisaariho, bývalého německého ministra zahraničí Joschku Fischera, britského novináře Timothy Gartona Ashe či bývalého generálního tajemníka NATO Javiera Solanu.

Samotná rada pak obsahuje několik desítek jmen bývalých i současných politiků a vysokých státních představitelů.

Z České republiky jsou členy této rady Václav Havel, Šimon Pánek a Karel Schwarzenberg.

O Karlu Schwarzenbergovi a Václavu Havlovi pohovoříme v některém z příštích dílů. Šimon Pánek (* 27. prosince 1967) je bývalý studentský vůdce, politický aktivista, zakladatel a v současné době ředitel pravdoláskařské nevládní humanitární organizace Člověk v tísni, úzce propojené s Českou televisí.

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Už v roce 1988 byl Pánek hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii, když společně s Jaromírem Štětinou vyhlásili neoficiální materiální sbírku na pomoc postiženým.

V roce 1989 spoluzaložil studentské hnutí STUHA, účastnil se všech protestních demonstrací od roku 1988 až do prosince 1989. Na Národní třídě 17. 11. 1989 ale nebyl, shodou okolností si vydělával na své expedice na brigádě mimo Prahu, píše se v jeho životopisném medailonku. Je jmenován do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a za studenty byl členem i Občanského fóra.

Pánek patřil do zvláštního týmu Václava Havla, který jednal o vytvoření nové vlády. Občanské forum ho později navrhlo za poslance do Federálního shromáždění, což Pánek odmítl. Poslaneckou funkci odmítl i podruhé, když byl v červnu 1990 preferenčními hlasy zvolen ze 13. místa. Na funkci tehdy resignoval.

V roce 1992 spoluzakládal soukromou informační agenturu Epicentrum, která přinášela zpravodajství z krisových oblastí světa. V letech 1992 – 1997 pracoval pro Nadaci Lidových novin, která se posléze přejmenovala na nadaci Člověk v tísni. Zároveň působil v Kanceláři presidenta republiky.

Od Václava Havla také obdržel medaili „Za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných“ (2002), získal také cenu „Evropan roku“ (2003) a „Cenu Paměti národa“ od občanského sdružení Post Bellum (2010).

Pánek je častým hostem Havlovy mezinárodní konference Forum 2000. Václav Havel o něm ve sdělovacích prostředcích hovořil jako o možném kandidátovi na presidenta, který by byl jeho favoritem.

Jakkoli Člověk v tísni zajišťuje humanitární pomoc pro rozvojové země, organizace je často kritizována jako proamerická, jelikož se angažuje převážně v místech, která lze tradičně považovat za sféru amerických zájmů.

Že se vedle humanitární pomoci zaměřuje na subversi režimů, jejichž výměna je v zájmu Spojených států, vyplynulo nedávno i z jeho vlastních slov, kdy Pánek přiznal, že se svou organizací porušuje zákony dané země.

„Překračujeme řadu zákonů, ale jsou to zákony vojenské junty, které jsou z vyššího principu nedemokratické,“ řekl v souvislosti s prací organizace v Barmě, kde spustila humanitární program.

Práce organizace podle něho spočívá ve dvou rovinách, kdy (na příkladu Barmy ukazuje, že) první z nich je informování v České republice i v celé Evropě o tom, co se v dané zemi děje (například formou různých happeningů), druhá část práce je v Barmě nebo na thajsko-barmském pohraničí, kde má zázemí především barmské oposiční hnutí. Člověk v tísni tam pod jiným jménem (úřady by mu jinak vstup nepovolily) koná různé semináře a školení mladých novinářů či fotokursy, vysvětlil.

Podobně se Člověk v tísni angažuje i na dalších místech planety, kde se Spojené státy pokoušejí zlomit autoritářský režim a ustavit „režim demokratický“.

Jedná se jmenovitě o tyto země, ve kterých je Člověk v tísni aktuálně aktivní: Afghánistán, Angola, Arménie, Barma, Bělorusko, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Gruzie, Haiti, Irák, Jordánsko, Kambodža, Kosovo, Kuba, Libanon, Moldavsko, Mongolsko, Namibie, Pákistán, Rumunsko, Rusko, Srí Lanka a Ukrajina. Ukončené projekty pak probíhaly v zemích jako je Albánie, Bangladéš, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá hora, Egypt, Chorvatsko, Indie, Indonésie, Írán, Kazachstán, Makedonie, Nepál, Řecko, Severní Korea, Somálsko, Srbsko, Tádžikistán a Uzbekistán.

Čestní zahraniční členové RMV

Česká RMV má také asi šestnáct čestných zahraničních členů. Najdeme mezi nimi špičky globalistů a Rockefellerových posluhovačů – Zbigniewa Brzezinskeho, bývalého státního tajemníka USA Henryho Kissingera (Kissinger jednou dokonce na půdě RMV vystupoval s příspěvkem „Současný svět a Evropa“), stejně jako špičkové bývalé politiky Evropy – bývalého francouzského ministra zahraničí Rolanda Dumase, jeho německý protějšek Hanse-Dietricha Genschera, stejně jako dánského Uffe-Ellemana Jensena a polského Bronislawa Geremeka (†) či klasické pravdoláskařské ikony jako je bývalá čs. velvyslankyně v Rakousku Magda Vášáryová či šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik.

Čestnou členkou je i herečka Mia Farrow (bývalá manželka Woody Allena). Abychom si čestné členy uvedly všechny, doplňme ještě další jména:

bývalý president Světové banky Barber Conable; primátor Budapešti Gabor Demzsky, architektka Eva Eisler, bývalý vícepresident Menill Foundation Miles Glaser, bývalý čs. velvyslanec v Maďarsku Rudolf Chmel, bývalý president Claremont University John D. Maguire a profesor Columbia University Vratislav Pěchota.

Vedení RMV

RMV je vedena výborem RMV. Jeho předsedou byl až do své smrti bývalý ministr zahraničí ČSFR a pozdějí senátor za ČSSD Jiří Dienstbier.

Místopředsednickou funkci obstárává bývalý diplomat Zdeněk Matějka. Ten působil jako náměstek ministra zahraničí ČSFR, později generální sekretář ministerstva financí či vedoucí pražské kanceláře OBSE.

Výbor RMV dále tvoří ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák (http://www.iir.cz/display.asp?ida=31), Jiří Kunert, ředitelka nadace Symposion Olga Sozanská (matka Moniky MacDonagh-Pajerové a Kateřiny Jacquesové) (http://csn.uni-muenster.de/focs/participants/sozanska.htm), právník Luboš Tichý (http://www.europaeum.org/europaeum/?q=node/1026), advokát Ota Turek a předseda české sekce Asociace evropských novinářů Tomáš Vrba. O Jiřím Kunertovi jsme se už zmiňovali v díle věnovaném Trilaterální komisi.

Zakládající členové RMV

Kromě už zmíněných (Drulák, Tichý, Turek, Vrba, Kunert, Sozanská, Matějka) členů, kteří jsou ve výboru RMV, patří mezi zakládající členy další desítky jmen. Čtou se převážně jako jakési pravdoláskařské „Who is who“: Jiří Menzel, Ivan Klíma, (†) Otakar Motejl, Pavel Klener, Luboš Palata, Martin Palouš, Karel Schwarzenberg, Efraim Karol Sidon, Diana Phipps-Šternberková, Miloš Rajchrt, Jiří Stránský, kardinál Miloslav Vlk, Olbram Zoubek. Dále bývalí politici či vysocí státní úředníci (bývalý náčelník generálního štábu AČR gen. Karel Pezl, bývalý náměstek ministra zahraničí Otto Pick, bývalá čs. velvyslankyně v USA Rita Klímová, bývalý ministr zahraničí Jaroslav Šedivý, bývalý místopředseda vlády ČSFR Václav Valeš, bývalý ministr životního prostředí Josef Vavroušek, bývalý předseda federální vlády ČSFR Marian Čalfa, poslanec Evropského parlamentu za ČSSD Richard Falbr, či zástupce ČR ve WTO v Ženevě Zdeněk Drábek), novináři (Jan Žižka, Petr Fleischmann, Pavel Bouda), umělci (spisovatel Václav Jamek, básník a výtvarník Jiří Kolář, houslista Josef Suk (†), violoncellistka Michaela Fukačová) či podnikatelé (Radomíra Hoffmeisterová, Radomír Dočekal, Tomáš Kosta). Seznam zakládajících členů doplňuje ještě bývalý generální ředitel Komerční banky Richard Salzman a historik Pavel Seifter.

Aktivity

Vedle už výše zmíněných, spíše obecných, aktivit, zveřejňuje RMV ve svých pravidelných výročních zprávách a na svých webových stránkách (www.rmv.cz) přesný přehled konaných přednášek či vydaných publikací.

Pravidelné besedy v hotelu Hoffmeister pořádají již od roku 1994. Třebaže jde o široký záběr a mezi hosty besed najdeme všechny možné politiky, nedá se popřít, že zde převažují lidé, kteří představují především havlistické pojetí politiky, tedy v případě politiky zahraniční lidé podléhající proamerické orientaci, přesněji řečeno pro-rockefellerovské orientaci. To by nás ale nemělo překvapit u pobočky think-tanku, za kterým stojí právě David Rockefeller.

A tak během let na půdě RMV přednášel několikrát Alexandr Vondra v různých funkcích (Význam transatlantické vazby, jindy Plyn, nafta a energetická bezpečnost, zase jindy Pražský summit NATO), tehdejší velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková (Současná situace v oblasti Perského zálivu, nebo Současná situace na Blízkém Východu z pohledu Evropského parlamentu), hned několikrát americký novinář Erik Best (O EU, o Balkánu, o tom, Jak svět vidí Českou republiku, jindy na téma Média a politika nebo Co nás čeká v roce 2008? nebo Proč McCain musí vyhrát! či Barack Obama – Evropa a svět), Jiří Pehe a Vladimíra Dvořáková (Evropská identita), Martin Bursík (Myslíme už evropsky, nebo jenom lokálně?), Vladimíra Dvořáková (Řešení ústavních krisí ve světě, jindy Posilování presidentských pravomocí), Jiří Dienstbier a Petr Uhl (Mezinárodní vztahy Charty 77), Ondřej Liška (Česká zahraniční politika), Jan Švejnar (Evropská ekonomika), Jiří Pehe (Americké volby, jindy Jak je ČR vnitropoliticky připravena na vstup do EU a NATO) či Jiří Kunert (Světová krise).

Dalšími přednášejícími byli Josef Zieleniec (Role Konventu EU), Michael Žantovský (o kterém jsme psali už v díle věnovaném Bilderbergu), ředitel Marshall Fund in Central Europe (pro kterou pracoval Alexandr Vondra) Pavol Demeš, Fedor Gál, bývalý český velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský, expremiér Josef Tošovský, Josef Lux, Magda Vašaryová, Jiří Menzel, náměstek ministra zahraničí Karel Kovanda (také byl na Bilderbergu), Michal Prokop coby ředitel projektu Praha 2000 (Evropské město kultury), náměstek ministra zahraničí Martin Palouš (Česká diplomacie), Tomáš Pojar z Nadace Člověk v tísni (O kosovské krisi) či člen Trilaterální komise a náměstek ministra zahraničí Pavel Telička (psali jsme o něm už v díle o Trilaterální komisi).

Často také přednášejí cizinci ze zemí, ve kterých se pravdoláska tradičně angažuje ve prospěch USA nebo které jsou pro ni ideově zajímavé (Bělorusko, Afghánistán, Írán, Izrael, Tibet apod.)

Závěr

Rada pro mezinárodní vztahy je českou pobočkou Council on Foreign Relations, ale z jejích vlastních materiálů se zdá, že jde o poměrně volné uskupení inspirované zahraniční CFR, spíše než o aktivní pobočku úkolovanou z amerického ústředí.

Webové stránky totiž vzbuzují pocit, že RMV není příliš aktivní, její práce spočívá spíše v přednáškách a několika dlouhodobých projektech a fotografie na webu v rubrice „fotogalerie“ ukazují, že jde povětšinou o sbor postarších lidí, kteří chtějí udržovat vědomosti o geopolitických souvislostech i poté, co už ve státních službách a v diplomacii nepracují.

Do jisté míry bylo směřování a vnější aktivita RMV ovlivněná osobou předsedy Jiřího Dienstbiera, který jí vtiskl specifický ráz a ač sám velký pravdoláskař, na některé záležitosti měl vlastní názor (otázka bývalé Jugoslavie). Po jeho smrti se zdá, že RMV nemá stejně činorodého nástupce, dokonce ještě ani nebyl zvolen nový předseda (nebo jsou jen webové stránky neaktuální).

Při pohledu na některé spíše naivní aktivity RMV – výtvarná soutěž o plakáty studentů zobrazujících téma evropské integrace či soutěž Český houskový knedlík, který probíhal pod její záštitou – ukazují, že z hlediska prosazování agendy NWO je česká pobočka spíše nečinná, což je zajisté dobře.

Aktivity RMV by měly být přesto vnímány pozorně, protože ačkoli spíše pasivní, personálně a ideově je propojená s rockefellerovskou CFR, čímž se nijak netají.

http://www.vasevec.cz/blogy/novy-svetovy-rad-jeho-cesti-protagoniste-v-rada-pro-mezinarodni-vztahy

Advertisements

One comment on “Nový světový řád a jeho čeští protagonisté – Rada pro mezinárodní vztahy

  1. OTEVŘENÝ DOPIS VŠEM LIDEM NA PLANETĚ

    Vážení lidé,

    1. Je neoddiskutovatelným faktem, že i na začátku 21. stol. pořád existuje na zemi ohromné množství velmi inteligentních lidí, kteří svůj um a schopnosti soustřeďují na vzájemné soupeření, které nepřináší žádné hodnoty, ale naopak války a ničení hodnot. Je nejvyšší čas začít něco globálně v lidských vztazích měnit. Zdroje planety jsou téměř vyčerpané a solidní přežití lidstva vyžaduje zásadní změnu reálných mezilidských vztahů nejen v mezinárodní politice. Je nezbytné urychlit vznik globálního univerzálního učení, které v jednotném výkladu spojí vědecké a náboženské pojetí světa a které umožní nově ho uspořádat.

    2. „S vírou a optimálně volenými slovy
    lze přemisťovat i největší velehory,
    ten kdo umí, ten může krátce řečnit
    a zdánlivě nemožné může uskutečnit.

    Jinak lapidárně řečeno: „Myšlenka může mít větší moc než ten největší balík peněz.“

    3. Budoucnost lidstva záleží především na tom, jakou budoucnost chce mít každý jednotlivý člověk.

    Vážení lidé,

    1/6 lidstva neumí číst a psát, má hlad a značná část těchto lidí umírá neléčenými nemocemi nebo v nesmyslně vedených válkách. Velká většina těchto lidí nemá ani představu o tom, že to není spravedlivé, že kvalita jejich života by se měla zvýšit. Svět patří se vším všudy všem lidem rovným dílem. To by určitě mělo být napsáno v základní listině lidských práv a svobod. Bylo by samozřejmě nutné zakomponovat do toho principy zásluhovosti, pomoc potřebným, mechanizmy přerozdělování atd. Názor, že kvalitu státu určuje míra zdraví a vzdělání jeho občanů a všechny další ukazatele jeho kvality jsou druhotné, by měl mít platnost pro celý svět.

    1/1000 lidstva (drtivá většina z nich jsou bezohlední lidé) vládne světu pomocí zákonů, které se zdokonalují pod jejich vlivem tak, aby se poměry v podstatě zachovaly. Osobní spotřeba produktů, které všichni lidé světa vytvoří, nemá u drtivé většiny lidí z této 1/1000 meze. O tom, jak tito lidé organizují z důvodu svých bezmezných potřeb drancování surovinových zdrojů, ničení přírody a tím přirozeného prostředí nezbytného pro zdraví všeho živého, se nemá cenu rozepisovat, jsou to pořád dokola omílané informace.

    O této 1/1000 lidí je třeba se trochu rozepsat, aby bylo možné popsat, jaký by měl být cílový stav. Tato 1/1000 vládne světu v organizaci, která má podobu velmi ostré, cca 4 – 6ti stupňové pyramidy, stát od státu se to odlišuje, ale to je nepodstatné.

    Nejvyšší vrstva jsou lidé velkých peněz. Podstata jejich práce je zdánlivě velmi náročná, složitá, většina lidí jí moc nerozumí. S nepříliš velkou mírou nadsázky se v podstatě dá říci, že patří mezi řádné občany, kteří dodržují všechny zákony, ale peníze si vydělávají uboze, v podstatě lichvou podle zákona. Peněz mají tolik, že se jim zatím nikde neodvážili přistřihnout křídla nějakým zákonem, nepamatuji se, že by se někde něco v tomto směru realizovalo. O jejich práci se nejčastěji taktně mlčí, ale jsou to lidé soutěživí a sportovního ducha mají, zákonným způsobem se i mezi sebou okrádají, co na tom, když přitom přijde sem tam nějaká ta krize, pro ně je to jako překážka podobná překážkám v dostihovém závodu koní a jezdectví je přece sport ušlechtilý. Doufám jen, že tomu ekonomovi, kterému se konečně podaří odhalit veškeré zákonitosti trhu a podstaty vzniku těchto krizí, Nobelovu cenu neudělí, ale asi doufám marně, lidé velkých peněz mají těch peněz opravdu hodně.

    Druhá vrstva už není tak čistokrevná jako vrstva první a směrem k veřejnosti pronikají z této vrstvy poměrně často zajímavé informace. Jádrem této vrstvy jsou lidé velkého obchodu. Nejsou o moc lepší než ti z vrstvy první a část z nich vydělává peníze celkem přijatelným způsobem, za který by se člověk nemusel stydět. Bohužel tato část těchto lidí nebývá moc úspěšná ve svém podnikání. Rozepisovat se o této vrstvě by bylo zbytečnou ztrátou času. Poznamenat je možné jenom to, že řešit otázku etiky velkoobchodu se zbraněmi je problematické a např. v tomto obchodu dochází k prolínání s vrstvou politické scény.

    Pořadí třetí a čtvrté vrstvy bývá různé. Častěji bývají ve třetí vrstvě lidé organizující na nejvyšších pozicích velkovýrobu všeho, co lidi potřebují k životu ve vyspělých státech světa.

    Vrstva politické scény je asi vrstvou nejzajímavější, hodně lidí vývoj a změny této vrstvy sleduje. Popisovat, jak si vydělávají peníze politici, by bylo nošením dříví do lesa.

    Poznamenat je nutné to, že je dobré důkladně zvažovat, kdy je správné dbát na dodržování tradic, kdy je to na nic a kdy je to hloupost. Uvedu příklad: Vydáváte vědecký časopis v normální papírové podobě 2x ročně 50 let. Doba se mění, náklady rostou, technika letí dopředu, přejdete na elektronickou podobu časopisu a zachováte 50tiletou tradici půlročního vydávání při možnosti zařazovat nové odborné články Vaší vědy do časopisu denně. Dodržíte tradici za cenu toho, že zpomalíte předávání informací o Vaší vědě v průměru o 1/4 roku.

    Organizace mocenské struktury správy současného světa je popsaná dost povrchně, ale pro popis potřebného směru její změny je to dostatečné.

    K uvedenému je třeba dodat, že nejvyšší vrstva už mnoho let působí organizovaně v rámci jednotných pravidel. (95% globalizace) = ohromná síla zájmové skupiny spojené vztahy protkanými tradicemi, druhá vrstva (cca 70%,) třetí (cca 30%).

    Dál to nemá cenu odhadovat. Připomenout je možné lidi vědy (cca 90%). (Uváděná procenta jsou vyjádřením odhadu míry globalizace příslušné specializace.)

    BUDOUCNOST

    Mocenská organizace spravující svět, ve tvaru ostré pyramidy, by se měla změnit tak, aby měla podobu zaoblené hromádky písku, přičemž by bylo vhodné trochu změnit pořadí, v jakém jsou nad sebou jednotlivé vrstvy organizace.

    CESTA K BUDOUCNOSTI

    Argumenty pro a proti navrhovanému řešení uvádím jen v bodech, a to proto, aby délka článku nepřesáhla únosnou míru.

    I. ARGUMENTY (BODY PLUS) VÝBĚR JEN TĚCH ASI NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH

    1. Asi 1/3 lidí na světě má možnost spolu prakticky kdykoliv komunikovat s velkou mírou spolehlivosti a přesnosti přenášených informací.

    2. Migrace obyvatelstva rok od roku narůstá. Narodit se v jedné zemi, ve druhé studovat, do třetí se přestěhovat za prací a do čtvrté za účelem dožití v důchodu, je už normální.

    3. Především mladí lidé v rámci internetových sociálních sítí začínají hromadně mezinárodně komunikovat.

    4. Na mezinárodní jazykovou gramotnost se klade skoro všude stále větší důraz.

    5. V současnosti se umí cca 5 % lidí bezprostředně domluvit v rámci cca 2/3 světa.

    6. Kvalita automatického překladu psaného i mluveného slova se zdokonaluje.

    7. Možnost cestovat se usnadňuje.

    8. Množství, kvalita a rozmanitost celosvětově používaných komunikačních prostředků roste.

    9. Úroveň vzdělání, vědy, výzkumu i vývoje se zvyšuje stále větším tempem v technicky vyspělé části světa.

    10. Stejným tempem, kterým se vyvíjí úroveň výroby a spotřeby vyspělé části světa, se zvětšuje rozdíl v kvalitě života lidí v jeho vyspělé a zaostalé části.

    II. ARGUMENTY (BODY MÍNUS) V PODSTATĚ NÁHODNÝ VÝBĚR

    1. Vyžaduje mnohem větší práci a úsilí něco spojit, složit, sestavit nebo vytvořit, než něco rozbít, zničit nebo rozložit.

    2. Setrvačnost stereotypů jednání, postupů a postojů.

    3. Tradice jsou jednoznačně minusovou položkou. Jeden příklad už je výše uvedený. Zůstávat u tradičně zaběhnutých schémat důsledně není možné v žádné době, v současnosti je to ve většině případů postoj, který může být označen slovem „zhoubný“.

    III. NÁVRH ŘEŠENÍ PROBLÉMU ZMĚNY SPRÁVY SVĚTA

    Podstata řešení problému potřebné změny mocenské organizace spravující svět je jednoduchá. Prostě celosvětově působící politické strany představí lidstvu své vize, jak by měla optimální správa světa vypadat. Následně v celosvětových volbách si lidé zvolí tu vizi, kterou si budou přát.

    Materiálně (technicky, ekonomicky i jinak) jsou podmínky pro práci celosvětově působících politických stran již vytvořené. Podmínky pro provedení celosvětové volby v nejbližší v úvahu připadající možné době jejich konání, budou zcela určitě existovat.

    Nejrychleji vzniknou celosvětově působící politické strany, když se národní a státní strany pospojují do celků vyznávajících stejné nebo podobné hodnoty a principy. Někdo by možná dal přednost stranám nově založeným, stávající se mu mohou jevit příliš prohnilé, ale je určitě možné obojí.

    Ideální by bylo, kdyby někdo dokázal přesvědčit nositele Nobelových cen a všechny další lidi, kteří byli navrženi do soutěže o udělení této ceny, že určitě hodně prospějí lidstvu, když na nějakou dobu zasednou do přípravných výborů celosvětově vznikajících politických stran, protože potom by kvalita vytvářených vizí změny organizace správy světa určitě nebyla tolik motivována snahou uspět v politickém soutěžení pomocí marketinkových a reklamních triků.

    GLOBÁLNÍ ORGANIZACE SPRÁVY SVĚTA

    ÚSTAVA SVĚTA (POLOTOVAR)

    1. Ústavní soud, prezident a parlament budou mít sídlo v největším městě světa.

    2. Každý podle mezinárodních pravidel uznávaný stát bude mít právo vysílat do dvoukomorového parlamentu 6 svých občanů, a to 3 do každé komory parlamentu, přičemž může tyto své zástupce kdykoliv vyměnit, ale tuto výměnu může provádět maximálně 3 x v průběhu jednoho kalendářního roku. Časový interval mezi po sobě následujícími schůzemi komor musí být kratší než 30 dní. Mimořádné schůze komor bude svolávat předseda příslušné komory. Písemný projev vůle svolat schůzi musí podepsat nejméně 1/5 členů komory. Schůzi bude svolávat předseda příslušné komory do 3 dnů po doručení žádosti.

    3. Minimální věk členů mladší komory parlamentu bude 27 let. Mladší komora parlamentu bude obdobou sněmovny v parlamentu ČR. Minimální věk členů starší komory parlamentu bude 37 let. Starší komora parlamentu bude obdobou senátu v parlamentu ČR Maximální doba, kterou může občan každého státu působit v obou komorách parlamentu, bude neomezená.

    4. V demokratickém parlamentním hlasování o celosvětově platných zákonech budou mít hlasy zástupců jednotlivých států různou sílu, a to takovou sílu, která bude přímo úměrná počtu občanů jednotlivých zastupovaných států.

    5. Návrhy celosvětově platných zákonů budou předkládat mladší komoře vrcholové orgány politické moci zúčastněných států, přičemž se mohou státy při předkládání návrhů celosvětově platných zákonů sdružovat. Zákony budou schvalovány prostou většinou zúčastněných členů příslušné komory.

    6. Pořadí projednávání jednotlivých celosvětově navrhovaných zákonů bude v mladší i starší komoře určováno jednak podle pořadí, v němž budou návrhy předkládány, jednak podle součtu počtu občanů států, jejichž vrcholové orgány celosvětově platný návrh zákona předložily. Před schválením zákona bude mít možnost předkladatel nebo předkladatelé zákona vzít zpět předložený návrh.

    7. Prezidenta světa budou volit obě komory parlamentu společně, přičemž pouze při této volbě budou mít hlasy všech volitelů stejnou sílu. Prezident bude muset mít nejméně 40 let, bude muset mít nejméně 7 let praxe ve volené, ryze politické funkci a bude volen na dobu 7 let. Funkční období bude moci prezident po úspěšné prezidentské volbě jednou opakovat. Platnost každého celosvětově platného zákona potvrdí podpisem prezident světa. Zákon, který nepodepíše, se vrátí zpět do mladší komory parlamentu a bude platit po schválení 2/3 většinou v obou komorách parlamentu.

    8. Ústavní soud bude mít 12 soudců, které budou navrhovat zvolením obě komory parlamentu. 7 soudců bude navrhovat starší komora. 5 soudců bude navrhovat mladší komora. Síla hlasu předsedy Ústavního soudu bude dvojnásobná v porovnání se sílou hlasu každého z 11 zbývajících soudců. Po návrhu komory bude každého ústavního soudce schvalovat prezident. Funkční období ústavních soudců bude dlouhé 12 let a toto funkční období bude mít možnost každý ústavní soudce po opakovaném zvolení a jmenování jednou opakovat. Minimální věk ústavních soudců bude 37 let.

    9. Podat návrh na řešení rozporu zákona s ústavou bude oprávněn každý stát, který podepíše tuto celosvětovou ústavu. Součástí ústavy bude např. Listina základních práv a svobod. Změna ústavy bude platná po schválení 4/5 hlasů v mladší i starší komoře.

    10. Ústavu světa schválí podpisem představitelé všech států, kteří se předtím dohodnou na věcném zajištění podmínek pro práci všech výše uvedených ústavních institucí.

    GLOBÁLNÍ ORGANIZACE NAŠÍ CIVILIZACE JE NEZBYTNÁ PŘEDEVŠÍM Z NÁSLEDUJÍCÍCH DŮVODŮ

    Lidstvo není oficiálně centrálně globálně řízeno, a proto jeho existenci ohrožuje stále větší množství různých krizí, přičemž intenzita i četnost těchto rozmanitých krizí narůstá v přímé úměrnosti s rozvojem vědy a techniky. Zastaralé mezilidské vztahy je třeba přizpůsobit rychle se vyvíjející materiálně technické základně světa.

    Sortiment všeho, co lidi ve vyspělých státech světa potřebují k uspokojování svých potřeb, roste stále se zrychlujícím tempem, přičemž téměř stagnuje pokrok v mezilidských vztazích. Jinak řečeno: „Bouřlivý rozvoj vědy a techniky se dostává do stále většího rozporu s tradicemi svázaným prováděním praktické politiky, především mezinárodní.“ Nadneseně řečeno: Lidstvo na politické scéně řídí dav vrcholových politiků jednotlivých států, ve kterém se čas od času větší nebo menší část davu dohodne na vykřikování víceméně nejasného hesla, kterým se potom tato část davu více či méně řídí, což má ve svém důsledku zhoubný vliv na současnost i budoucnost. S malou mírou nadsázky je možné označit stávající způsob správy světa jako téměř dokonalý chaos v prožívání současnosti i v očekávané budoucnosti naší civilizace.

    Naše civilizace dosud nemá jednoznačnou globální centrálu, tj. zodpovědného představitele, tj. instituci nebo občana, které by mohla jiná civilizace oslovit, a to přes to, že velké množství indicií již mnoho let nasvědčuje přítomnosti jiné civilizace na naší planetě.

    Pozn. č.1: V Praze se asi před třemi roky sešli představitelé Pirátských stran z různých států celého světa. Pirátské strany jednotlivých států se dohodly jednak na společném politickém působení v rámci Evropské unie, jednak na společném celosvětovém působení, přičemž se dohodli především společně usilovat o zachování svobody sdílení informací na internetu a společném postupu boje proti korupci.

    Pozn.: č.2: Ideální by bylo, kdyby se pokud možno co nejdříve sešli vrcholoví představitelé všech celosvětově uznávaných států, dohodli se na textu celosvětově platné ústavy a po jejím stvrzení se tento celosvětově platný zákon-ústava začala plně využívat. Nejlepší by bylo, kdyby 6 zástupců každého státu v celosvětovém parlamentu určily všechny státy volbou, která by se konala ve všech státech ve shodně dohodnutém časovém termínu.

    GLOBÁLNÍ ZÁKONY

    Uvažovat o tom, jaká by mohla být naše současnost, kdyby se v minulosti něco stalo jinak než se skutečně stalo, například: Jak by vypadala naše současnost, kdyby se nenarodil Adolf Hitler a Vladimír Iljič Lenin, nemá praktický význam. Co se stalo, nelze odestát

    Naproti tomu uvažovat o tom, jaká by mohla být naše budoucnost, kdyby se v naší současnosti něco zásadního změnilo, například: Jak by mohla vypadat budoucnost naší civilizace, kdyby se podařilo vytvořit globální organizaci správy světa, má praktický význam. Budoucnost je možné na základě poznání chyb v minulosti plánovitě připravovat. Optimální a nejrychlejší by bylo, kdyby se centrální organizace správy světa plánovitě připravovala současně zdola i shora a oba způsoby její plánovité přípravy se při vytváření centrální správy světa prolnuly. Příklady zákonů, které by mohla centrála globální správy světa, tj. světový parlament s prezidentem a dalšími celosvětovými institucemi projednat a schválit, jsou následující:

    ZÁKON O SJEDNOCENÍ SVĚTOVÉHO ČASU

    Jako první globální zákon by bylo vhodné z hlediska symboliky převratné kvalitativní změny, kterou by centrální globální organizace světa rozhodně byla, vypracovat, předložit, projednat a schválit zákon o sjednocení světového času, a to proto, že by se jednalo o velmi jednoduchý zákon, který by významným způsobem zvýšil efektivitu práce v řadě činností, kterými se lidé na celém světě zabývají.

    ZNĚNÍ ZÁKONA: V čase 00.00 hod. 1.1. 2020 středoevropského času si všichni lidé na celém světě nařídí čas na svých hodinkách, mobilních telefonech a všech dalších časoměrných přístrojích na hodnotu 00.00 hod., čímž přestane platit rozdělení světa do 24 časových pásem a všichni lidé na celém světě se začnou řídit celosvětovým sjednoceným časem.

    Pozn.: Přechod na celosvětový sjednocený čas bude samozřejmě nutné technicky připravit, tj. např. určit předem v kolik hodin bude začínat pracovní doba v jednotlivých státech, ve kterých hodinách budou mít otevřeno obchody, bude nutné připravit, tj. napsat a vydat nové jízdní řády pro všechny dopravní prostředky atd. V těch státech, ve kterých si budou chtít zachovat letní a zimní čas, budou moci při respektování sjednoceného světového času tuto zvyklost zachovat, a to změnou začátků pracovní doby v těch odvětvích hospodářství, ve kterých to bude mít z hlediska energetiky význam apod.

    Argumentovat proti sjednocení světového času např. tradicí a zvykem lidí vstávat v tzv. „ranních hodinách“ tj. mezi 5. a 9. hod. je možné, ale je velmi pravděpodobné, že si lidé rychle zvyknou a budou považovat za samozřejmé, že u nich jsou „ranní hodiny“ např. mezi 17. a 21. hod.

    ZÁKON O ZÁKAZU BANKOVNÍHO, OBCHODNÍHO A NĚKTERÝCH DALŠÍCH TAJEMSTVÍ

    Živnou půdou pro organizátory korupce a podvodů je utajování toků peněz ve všech oblastech národního i mezinárodního hospodářství. Míra podvodů a korupce je přímo úměrná míře utajení toho, kdo, kdy, od koho a kolik peněz a za co dává nebo bere. Skutečná cena, tj. hodnota veškerého zboží apod., které si obchodníci a další lidé pomocí peněz směňují, je určována v tržním hospodářství tržními mechanismy s tím větší chybou, čím více se tolerují podvody a korupce ve všech oblastech života společnosti.

    PODSTATA ZNĚNÍ ZÁKONA: Veškeré informace o tom, kdo, kdy, od koho, kolik peněz a

    za co dostává nebo dává, tj. jaké jsou finanční toky peněz ve všech finančních, obchodních i výrobních organizacích státních i soukromých, budou zveřejňovány na příslušných internetových stránkách, které budou mít povinnost všechny uvedené organizace soustavně aktualizovat, přičemž zveřejňování všech peněžních transakcí (toků peněz-penězovodů) bude povinné pro každou z uvedených organizací, jejíž roční obrat překročí zákonem stanovený minimální limit. Porušování tohoto zákona bude přísně trestáno.

    ZÁKON O NAHRAZENÍ VŠECH JEDINEČNÝCH MĚN JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ JEDNOTNOU SVĚTOVOU MĚNOU, KTEROU BUDE NAPŘ. KORUNA

    Podstata uvedeného zákona je zřejmá z jeho názvu. Rozmanitost měn na celém světě usnadňuje organizátorům podvodů a korupce beztrestně páchat jejich odsouzeníhodnou činnost. Dovedete si představit, kolik zbytečné práce odpadne ve všech peněžních ústavech až přestanou existovat všechny směnárny atd., když na celém světě budou mít všichni lidé v peněženkách stejné barevné papírky? Dovedete si představit, jak se usnadní a zmenší objem práce všech spekulantů na burzách, všech ekonomů, plánovačů, statistiků, prognostiků a lidí pracujících v podobných profesích? Představte si, jak výhodné bude platit na celém světě stejnými penězi a jak na celém světě stoupne nezaměstnanost a bude nutné současně vypracovat projednat a schválit i některý z následujících zákonů:

    ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ ( 1. VARIANTA)

    Pracovní týden bude mít 4 po sobě následující pracovní dny, pondělí, úterý, středa a čtvrtek, po kterých budou následovat 3 dny volna, pátek, sobota, neděle.

    ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ (2. VARIANTA)

    Délka jedné pracovní směny může být maximálně 6 hodin.

    ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ (3. VARIANTA)

    Současně bude platit 1. i 2. varianta zákona.

    Pozn.: Navrhované zákony snížením fondu týdenní pracovní doby zvýší nabídku volných pracovních míst a nezaměstnanost bude minimální. Varianta č.1 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst o 1/5 stávajícího fondu pracovních míst. Varianta č. 2 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst o 1 stávajícího fondu pracovních míst.. Varianta č. 3 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst 2x.

    Příklady uvedených a vytyčených globálních zákonů jsou vybrány s ohledem na to, že už v naší současnosti i někteří hodně bohatí rozumní lidé přestávají spatřovat smysl života v hromadění majetku a užívání hmotných statků a ojedinělí ekonomové už přestávají respektovat kult růstu ukazatele HDP (hrubého domácího produktu), který by měl být docílen pokud možno v co největší míře, aby se příslušné ekonomiky jednotlivých států konsolidovaly směrem do neustále rostoucího blahobytu, který je zatím většinově považován za úspěch v životě jednotlivců i celých lidských společenství. Globální demokratická vláda by mohla být cestou k lepší budoucnosti lidstva.

    S pozdravem:

    „Mír celému světu!“

    Miloslav Dědek

    PS: V otevřeném dopisu popisovaná jedna možná prognóza budoucnosti lidstva vznikla jako praktický příklad použití „Teorie vševývoje reálskutečnosti“ při řešení konkrétního problému. Je nesporné, že se bude míra plánovitosti, cílevědomosti a systematičnosti v působení lidstva na planetu postupně zvětšovat, takže budoucnost nebude nutné předvídat s velkou míru vlivu náhodných jevů tak, jak se předpovídá např. počasí. Řešení mimořádně rozsáhlého, komplikovaného a složitého problému působení mezi lidstvem a světem, ve kterém lidstvo žije jako atomie jeho struktury, bylo zvoleno proto, aby bylo možné demonstrovat možnosti využití uvedené teorie. Teorie vševývoje reálskutečnosti je např. na: http:// miloslav7.blogspot.cz/2014/ 07/ teorie-vsevyvoje-posledni-d efinitivni.html

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s